Kardiologické oddělení

Arytmologie v Nemocnici Podlesí

Arytmologie v Nemocnici Podlesí je jedním ze základních kardiologických oborů. Zabývá se odchylkami od normálního srdečního rytmu, jak ve smyslu odchylek od pravidelnosti, tak odchylek ve smyslu frekvence.

Poruchy rytmu mohou být zcela nezávažné, ale mohou být i životu nebezpečné. Arytmie se projevují velmi různorodě. Mezi nejčastější projevy patří:

• pocit zrychlené nebo zpomalené srdeční akce
• pocit nepravidelné srdeční akce - popisované někdy jako "bušení"
• tlak za hrudní kostí
• pocit celkové slabosti
• stav úplného bezvědomí

V roce 2002 došlo k rozšíření kardiologického oddělení Nemocnice Podlesí o specializované arytmologické pracoviště, které svým pacientům nabízí řadu dalších služeb.

Diagnostiku poruch rytmu provádíme jak pomocí neinvazivních metod (ECHO, EKG Holter, ergometr, Rhythm card,…) - ty jsou většinou prováděny ambulantně, nemocného zatěžují jen velmi málo a lze je provádět ve většině nemocnic, tak pomocí metod tzv. invazivních, které se provádějí na specializovaných arytmologických pracovištích a vyžadují krátkodobou hospitalizaci. Léčba poruch rytmu je prováděna pomocí speciálních léků, tzv. antiarytmik nebo pomocí nefarmakologické léčby. Ta nevyužívá tablety, ale přístroje a je doménou specializovaných kardiocenter.

Kardiostimulace - je léčebná metoda, kdy je srdeční tkáň záměrně stimulována elektrickými impulsy. Jde o nejúčinnější a nejspolehlivější léčbu významných pomalých poruch srdečního rytmu. Rozlišujeme kardiostimulaci dočasnou a trvalou.

Poruchy srdečního rytmu, které vznikají například u akutního infarktu myokardu nebo působením léků zpomalujících srdeční frekvenci, časem odezní, a proto stačí provést kadiostimulaci dočasnou (trvající řádově několik dnů). Ta se provádí punkčně přes velkou žílu, např. pod klíční kostí nebo v třísle. Stehem ke kůži se fixuje elektroda. Zdroj elektrických impulsů je mimo tělo. Po odeznění situace, která vedla ke zpomalení srdeční frekvence, je stimulační elektroda vytažena.

U vážnějších srdečních onemocnění, například při degenerativním onemocnění či při chronické ischemické chorobě srdeční, se provádí trvalá kardiostimulace. Jde o implantaci trvalého kardiostimulátoru, kterou provádí vyškolení odborníci ve specializovaných stimulačních centrech. Trvalá kardiostimulace se provádí při místním znecitlivění, většinou v podkličkové oblasti za přísně sterilních podmínek. Nejprve se vypreparuje tzv. kapsa, tedy místo pozdějšího uložení vlastního zdroje impulsů. Poté je punkční nebo chirurgickou technikou nalezena velká žíla jdoucí v podkličkové oblasti, kterou jsou zavedeny jedna nebo dvě elektrody do srdečních dutin. Po rentgenové kontrole je do podkličkové oblasti umístněn vlastní kardiostimulátor. Ten má v současné době oblý tvar a velmi malé rozměry, srovnatelné s krabičkou od zápalek. Po tomto zákroku je nutný několikahodinový klidový režim na lůžku. Doba hospitalizace po provedení trvalé kardiostimulace trvá pouze několik dní. Po šestitýdenním šetřícím režimu se nemocný může vrátit do plnohodnotného života a provádět prakticky všechny dříve prováděné činnosti (sport, zaměstnání, práce na zahrádce, atd.). Činností, kterým by se měl vyhnout, je velmi málo. Jedná se například o práci v silném elektromagnetickém poli (svářečka,…). Práce s běžnými spotřebiči není omezena (např. s mobilními telefony). Kromě klasických kardiostimulátorů se stimulační technika v poslední době používá i v léčbě životu nebezpečných poruch rytmu - tzv. implantabilní kardioverter - defibrilátor a také v léčbě srdeční slabosti - tzv. biventrikulární kardiostimulátor. Tyto přístroje lze navzájem kombinovat a do budoucna se očekává jejich větší rozšíření.

Invazivní elektrofyziologické vyšetření

Jedná se o metodu, která slouží k přesnému vyšetření elektrických vlastností srdce, určení druhu, místa a mechanismu vzniku poruchy rytmu - arytmie. Kromě nesporného diagnostického přínosu je důležitý i léčebný přínos tohoto vyšetření. Během invazivního elektrofysiologického vyšetření lze totiž provést tzv. katetrovou ablaci, která umí některé poruchy rytmu zcela vyléčit. Zákrok se provádí za plného vědomí pacienta, pouze při místním znecitlivění. K samotnému vyšetření je nutné zavedení dvou a více katetrů (tenkých hadiček) do srdečních dutin.

Katetrová ablace

Katetrová ablace spočívá v aplikaci tepelné energie koncem jednoho z použitých katetrů přesně do místa, kde porucha rytmu vzniká nebo kudy krouží. Jedná se tzv. radiofrekvenční energii, jejíž množství se dá řídit. Poškozené místo v srdeční dutině je však přesně ohraničené a velmi malé (svou velikostí dosahuje pouze několika milimetrů). Tato tzv. ablační část výkonu netrvá déle než 1 - 2 hodiny a znamená trvalé odstranění poruchy rytmu (na rozdíl od tabletové léčby, kde jsou příznaky onemocnění pouze potlačeny). Po výkonu jsou z těla vytaženy všechny katetry a pacient zůstává v klidu po dobu 6 hodin. Délka hospitalizace je obvykle 2 dny. Výjimku tvoří pouze výkony, kde je nutné z bezpečnostních důvodů dosáhnout naředění krve. Pak se délka hospitalizace prodlužuje na 3 až 5 dnů. Úspěšnost tohoto výkonu se pohybuje mezi 90 - 97%. Ne všechny arytmie však jdou ablací řešit. V některých případech se provádí jen diagnostická část, na kterou již ablace nenavazuje.

Výsledky arytmologie